Jaký bůh, taková spiritualita

…Jaká spiritualita, taková společnost. Tato přednáška Ladislava Heryána o chápání Boha a české společnosti mě (Radomíra Kadlece) včera zaujala na jůtubu.

Mluvit o Bohu s takovou nesmělostí a až téměř nejistotou jsem ještě žádného katolického kněze neslyšel. Dost možná, že to plyne právě z jeho velké úcty k tomu, který je nad ním, a k člověku, který je před ním.

Jedna z myšlenek (spíše okrajových): Naprosto chápu lidi, kteří odmítají náboženství, ale věří v „něco nad námi“. Náboženství se totiž snaží Boha uchopit, definovat, to však není dobře možné. Člověk jej ale může zažít.

Dobrořečení jako životní styl

Z žasnutí nad štědrostí Boha vychází naše děkování, obdiv, chvála, oslava, velebení, vděčnost, ocenění za velikost stvoření a tvoření, úcta nezasloužené péče, vyznávání jedinečnosti Hospodina…

Ježíš je pro nás největším učitelem. Vyrostl ve veliké kultuře dobrořečení, hebrejsky „beracha“.

Modlitba dobrořečení není složitá a obtížná, je krásná a příjemná, a nejsme při ní roztržití.

Citáty z článku P. Václava Vacka v Katolickém týdeníku č. 47.
Jeho video na toto téma naleznete zde.

Nemilovat jen „PROTOŽE“, ale i „PŘESTOŽE“

ClanekNemilovatJenVybuduješ si nové hnízdečko lásky s novou partnerkou. Nebudou v něm už žádné plačící děti, žádné nekonečné požadavky na pomoc v domácnosti a rozvážení dětí na hodiny piana. Neuvěřitelný sex a úchvatné konverzace, a když se v noci probudíš a uvidíš ji vedle sebe, budeš si klást otázku, jestli jsi svou původní ženu vůbec kdy miloval. To bude trvat tak dva roky. A pak, zcela bez varování, přijde ke slovu princip: „Sousedova tráva je vždycky zelenější, ale i ta se musí sekat.“ A to tě srazí na kolena.

Úvod k článku převzat z webu Vira.cz. Celý článek zde.

Ve svých ranách ukryj mě

TurinskePlatnoHlavaTo, co dělalo Ježíše Ježíšem nebylo jeho tělo. Měl tělo jako každý jiný člověk. Kdokoli, komu zemřel někdo blízký, ví, že tělo zemřelého již není onen člověk. Sám to zažil. Stejně tak Ježíšovo tělo, které uložili do hrobu, už nebyl ten Ježíš, jak jej znali jeho učedníci a přátelé. Nebyl v něm Ježíšův duch, Boží Duch, o jehož přítomnosti se někteří apoštolové směli hmatatelně přesvědčit už tenkrát, když Ježíšovo tělo zářilo slávou na hoře, a který posvěcoval i jeho lidské tělo, takže nehřešil ani myšlením, ani slovy ani tělem; dělal stále, co se líbí Otci.

Poklad, na který zapomínáme

skafandrModlitba je pro náš duchovní život jako kyslík. Pokud jí není dostatek, něco začíná postupně odumírat. I když to teoreticky víme, často na to ve shonu všedních dní zapomínáme.“ uvádí dvoustranu Katolického týdeníku 5/2016 plnou inspirací k osobní modlitbě Tomáš Kutil.

End of content

No more pages to load

Close Menu